Proč se naše základna jmenuje Fram?
Fram jako podobenství lidské odvahy a touhy po objevování a poznání.
Fram jako oáza tepla, klidu, jistoty a přátelství.
Fram jako připomenutí morálních i fyzických vlastností člověka.
Fram jako místo poznání vlastních schopností a sil.
Fram jako důkaz lidského důvtipu, dovedností a zručnosti.
Fram jako místo určené pro poznávání přírody.
Fram jako symbolický pokyn „vpřed!“
Historie Framu
O chatě samotné toho mnoho nevíme jen, že sloužila jako obchod a někdo si ji ještě pamatuje jako chatu Kapku. Mnohem podrobnější a zajímavější informace máme o její vlajkové lodi:
Fram (v norštině „Vpřed“) byla věhlasná loď, na které koncem 19. století vyrazil norský vědec Fridtjof Nansen se svou posádkou na výpravu do nebezpečného tajemného neznáma – vypravili se na severní pól! V té době se nevědělo, jestli je na severním pólu pevnina nebo moře pokryté ledovci. Řada předchozích polárních výprav, které chtěly slavně dobýt tento tajuplný bod, ztroskotala…
Fram vyplul do Arktidy v červnu 1893 s posádkou třinácti mužů. Loď plula podél severního pobřeží Ruska až na kraj oblasti věčně zamrzlého ledu. Od září 1893 tam postupně zamrzala a uvězněna mezi ledovými krami byla unášena mořskými proudy, neboli „driftovala“, dál a dál k severu.
Díky své neobvyklé konstrukci vydržela nápor a tlak ledových ker. Na zamrzlé lodi panoval čilý ruch – měřila se neustále poloha lodi, tloušťka ledu, hloubka oceánu, teplota vzduchu i vody.
Po několika měsících se však ukázalo, že led i s lodí už nemíří na sever, ale uchyluje se na západ. Nansen se tedy rozhodl loď opustit a s jediným společníkem se vypravil k severnímu pólu zamrzlou krajinou na lyžích a se saněmi taženými psy. Po několika měsících strávených v ledové divočině se však rozhodli pro návrat, i když k pólu nedorazili. Šťastně se jim podařilo dostat se nakonec až domů do Norska. Dobře dopadl i Fram – po několika měsících driftování se dostal opět na volné moře a pod vedením kapitána Sverdrupa se v pořádku vrátil domů.
Nansenova výprava sice neskončila dobytím severního pólu, nicméně přinesla obrovské množství poznatků o této nehostinné krajině. Zejména bylo potvrzeno, že severní pól leží uprostřed oceánu, jehož dno leží v hloubce přes 4 km. Byly zdokumentovány mořské proudy, klimatické podmínky, fauna a mnoho dalšího.
A hlavně, všichni členové výpravy se v pořádku vrátili z této mimořádně nebezpečné výpravy domů! Loď Fram nezahálela. V roce 1911 dopravila dalšího věhlasného norského polárníka Roalda Amundsena ke břehům Antarktidy při výpravě, kdy byl poprvé dobyt jižní pól. Výpravy na lodi Fram byly vždy cesty do neznáma, cesty za dobrodružstvím, za poznáním a nepochybně i za slávou.
Posádku vždy tvořili chlapíci, kteří se výborně uměli orientovat v přírodě, výteční sportovci a šikovní řemeslníci, kteří se i ve zcela nehostinné krajině uměli pohodlně zařídit a přežít. Věděli, že každý z nich umí něco jiného a že bez vzájemné spolupráce nepřežijí.
Schodiště s příběhem
Při jedné hře pro děti, která byla inspirovaná polární výpravou Fridtjofa Nansena se chata na chvíli proměnila na škuner Fram. Název už chatě zůstal a další zvelebování chaty již bylo inspirováno lodním prostředím. Bylo potřeba upravit dosluhující schodiště, tak vznikl nápad ho provést nově:
„Schodiště bude ze dřeva a bude tam hodně lanoví. Trámy na stupně budou ručně tesané, aby tam každý člen naší organizace skrze širočinu mohl zanechat svou stopu“
A tak se také stalo, tedy až na tu stopu každého člena.
Z původní ideje, že si dobrovolníci z řad LLM vytesají svůj schod, nakonec bohužel sešlo. Na kurz tesání jsme dorazili pouze 4 a za víkend šílené dřiny a velkých puchýřů a mozolů na rukou byly naše první 4 trámy na schody shledány jako nepoužitelné. Tuto část jsme tedy museli přenechat profesionálovi. Mistr Jan Kolář natesal potřebných 35 čtyřmetrových modřínových trámů.
Trámy se poté dva měsíce máčely v podzemí bývalé vodárny nedaleko další ligové základny fary v Michalových Horách, aby chytily trochu patiny a staly se tak ještě odolnější škůdcům. Rok vysychaly venku a další rok si zvykaly na nový domov v společenské místnosti chaty Fram.
Schodiště je složeno z jednotlivých trámů na sobě ležících, čepovaných jen do původní obvodové roubené stěny a vzájemně spojených pouze dřevěnými kolíky. V zrcadle nemá žádnou podpůrnou schodnici ani sloupek. Tento typ konstrukce je běžně užíván v klasicistních činžovních domech. Stupně bývaly v těchto domech však vždy kamenné. Dřevěné stupně mají totiž drobnou nevýhodu, neboť vlivem vlhkostních změn mohou měnit svůj objem. Drobné změny objemu jednotlivých stupňů mohou v součtu poslední stupeň zvednout i o několik centimetrů. Abychom tomu předešli, bylo nutné použít vyzrálé, vyschlé a objemově velmi stabilní trámy.
Proto bylo dřevo na konstrukci pečlivě vybíráno ze zimní těžby tři roky před realizací a skladováno výše uvedeným způsobem. A povedlo se! Schody jsou již od roku 2018 v provozu a nejsou s nimi žádné problémy.
Úpravu schodišťového prostoru a sestavení schodiště z jednotlivých trámů se skvěle zhostila firma Lanostav zabývající se obnovou historických památek jakou je třeba i Kostnice v Sedlci u Kutné hory. Lanové madlo a ručně pletená síť byla dopletena členy ligy lesní moudrosti při jedné z brigád.