Dlouhé cesty vlakem si člověk snadno zamiluje – dýchají proměněnou povědomostí, tím vším, co se míhá za okny. Nejlépe je pak, když můžete cestovat s přáteli – vymluvíte skoro díru do okének, za nimiž se zatím děje spousty životů, jak na divadle. Pak se všechno zastaví a hurá ven – zažívat, tvořit si nové stopy na cestě. Pro nás to tentokrát začalo v Olomouci.
Původně se mělo vyrazit trošku jinam a plavit se alespoň kus po jarem probuzené řece, ale na původní místo složili hlavy prchající před válkou.
A tak jsme se seznámili se Sluňákovem – pasivním domem ve své plné kráse (nepálené cihly, tráva, kámen, dřevo a sklo…malebnost ve všem, že?:)…). Je to místo, kde je klid a spoustu života, kde se spojují čtyři živly – přivítali nás ohněm – jedním z tajemství lesní moudrosti. Co přeješ lidem a naší planetě? A co sobě? Naše přání snědly plameny a poslaly je vzhůru. Snad se splní.
Spoustu života – To jsme si hned následující ráno ověřili na procházce k Chomoutovskému jezeru – tolik štěbetání a cvrlikání, švitoření a pípání..No bylo tam krásně a snídaně pak věřte chutnala o moc líp. Program byl opravdu nabitý – přírodovědná vycházka, návštěva Noemovy archy (říkám pravdu pravdoucí – přála bych vám ji vidět) i místních obyvatel (kozy, husy, žáby…) a samozřejmě sněm – první sněm, co jsme dostali na starost. Navzdory našemu velkému počtu se nám, myslím, podařilo najít každému, čím by nejlépe přispěl a obohatit se navzájem. Byl to sněm nás všech ze střípků sněmů kmenových, a tak si z něj všichni odnášíme víc, než čin z pozorování ptáků:)
V neděli jsem si už od rána připadala, jakože se pomalu loučím a bylo mi z toho smutno. Došli jsme k hoře, pak vstoupili do ní – kdybych to jen uměla vypovědět, řekla bych vám, co jsme tam všechno viděli – oheň a vodu, vzduch a zemi, zvon a třpytící se kamínky. Důležité ale je, že jsme tam byli společně – rozezněli jsme okolní prostor – zvonem, bubnem, všemy hlasy. To je celé – bylo mi v tu chvíli krásně. S lidmi, co byli před měsícem cizí a najednou se mnou zpívali a já věděla, že si odnášíme společné tajemství, co nás nenechá zapomenout jeden na druhého. Návrat domů byl jak probuzení ze sna.
Více fotografií z druhého víkendu: https://photos.app.goo.gl/m1MKPNCs7xWzrzVz6
Eva Brožová – Pampeliška
